Viděl jsem ženu, jak jednou rukou zvedá dvě děti, když běží k vlaku. V lásce je síla, kterou žádná posilovna nikdy nevybuduje. Je pozdě a unavená, nikdo jí nepomáhá, a přesto to dělá. Bude to dělat roky. Zapomene, jaké to je nebýt potřebná. A pak si jednoho dne vzpomene. Jednoho dne přestanou paže sahat po ní. A bude na to pyšná. A bude prázdná. A ona čeká u telefonu, který nezvoní tak často, jak si sama představuje. Ať ten telefon zazvoní.